Terezín je neslavně známý jako největší koncentrační tábor druhé světové války v českých zemích. Dnes je toto město památníkem tragických osudů .
Původně byl Terezín postaven v 18. století jako strategická pevnost na ochranu před pruskými vojsky. Město Terezín a jeho pevnost navštívíte naším klimatizovaným autobusem. Za druhé světové války nacisté v Malé pevnosti zřídili policejní věznici a samotné město bylo přeměněno na židovské ghetto. Po příjezdu do pevnosti vás průvodce provede válečnou historií Evropy, kde se dozvíte, jaký byl život v největším českém koncentračním táboře. Terezín rozhodně patří mezi historicky velmi zajímavá místa a jeho návštěva vám pomůže pochopit válečnou historii Evropy.
Nezapomeňte se podívat na naše další jednodenní výlety. VÝLETY Z PRAHY
Terezín je v dnešním vědomí spjat především s nacistickou perzekucí v době okupace našich zemí hitlerovským Německem za druhé světové války. Tehdy tam byl koncentrační tábor deportovaných Židů a také věznice, v níž byli umístěni hlavně účastníci protinacistického odboje. Na toto jen několik let trvající, ale v historii minulého století nesmírně závažné a tragické období je také zaměřen náš program.
Terezín však vznikl jako vojenská pevnost již koncem 18. století. Tehdejší české království bylo součástí habsburské monarchie a po válkách, které kolem poloviny 18. století vedla habsburská říše zvláště také s německým Pruskem, byla terezínská pevnost budována na obranu před útokem od severu. Protože armády často táhly podél řek, vznikla pevnost v údolí Labe, po obou stranách jeho přítoku, řeky Ohře. V případě obležení Terezína se počítalo s vypuštěním vody z Ohře do pevnostních příkopů a umělých záplavových kotlin. Systém opevnění a vojenské stavby projektovali vojenští inženýři habsburské armády, kteří přitom navazovali zvláště na koncepce francouzského pevnostního stavitelství.
Pevnost byla založena roku 1780 ještě za vlády Marie Terezie, po jejíž smrti v témže roce dostala na její počest název Theresienstadt. Stavba tohoto pevnostního systému na celkové ploše 400 ha pak trvala po celou dobu vlády císaře Josefa II. až do roku 1790. Pracovalo na ní někdy najednou až 15 000 vojáků, zedníků a dalších řemeslníků, spotřebovalo se odhadem 400 milionů cihel. Terezín představuje jednu z největších bastionových pevností na světě. Veškeré stavební konstrukce zůstaly dobře zachovány hlavně proto, že terezínská pevnost nebyla nikdy obléhána a přímo začleněna do válečných střetů. Možná jim však na dlouhou dobu pomohla zabránit svou odstrašující mohutností.
Dvě části pevnosti se od počátku značně odlišovaly velikostí i funkcí. Uvnitř Hlavní pevnosti při levém, západním břehu řeky se nalézalo velitelství a větší část vojenské posádky, bylo tam však také již roku 1782 založeno královské město. Civilní osídlení bylo zprvu podřízeno armádě, mělo se hlavně podílet na zajišťování jejích hospodářských potřeb. Tuto hlavní část Terezína s kasárnami a městskými domy proměnili nacističtí okupanti od konce roku 1941 v jakési novodobé ghetto, v podstatě ale koncentrační tábor. Pokud se pro město Terezín v době nacistické okupace používá pojmu ghetto, je třeba mít na mysli, že šlo o střežený areál, kde byli uvěznění Židé zcela podřízeni nacistickému velitelství a vykonávali nucené práce. Postupně tam bylo ve větších i menších počtech deportováno židovské obyvatelstvo a vycházely odtamtud jeho masové transporty do vyhlazovacích táborů.
Naproti tomu tzv. Malá pevnost východně od řeky neměla nikdy civilní obyvatele a vedle obranných účelů sloužila již od doby habsburské monarchie jako státní vězení. Tehdy tam byli vězněni mimo jiné účastníci maďarského a polského hnutí za národní suverenitu v mnohonárodní habsburské monarchii. Během první světové války byli v Malé pevnosti uvězněni a v důsledku útrap tam zemřeli i tři mladí bosenští Srbové, kteří se podíleli na atentátu na následníka rakouského trůnu arcivévodu Františka Ferdinanda d´Este 28. června 1918 v Sarajevu. Tím vyvolaná krize uvrhla Evropu a pak i další kontinenty do dosud nevídaného inferna Velké války. Terezínskou Malou pevnost převzala již v červnu 1940 nacistická politická policie gestapo a věznila tam především zatčené členy různých odbojových organizací. Většina vězňů v Malé pevnosti nebyla židovského původu.